RESTART nedelnich fotbalku

Ladění 2.4.2017

Je neděle 18:12, všechny naše ženy, přítelkyně, děti i domácí mazlíčci vědí, co v tuto dobu děláme. V drtivé většině domácností se to po těch letech už vůbec nijak netematizuje. V neděli od 6 je prostě fotbal stejně samozřejmě, jako že ráno vyjde slunce, anebo že když otočíte kohoutkem, teče voda.

Ne tak tuto neděli. Tuto neděli jsme všichni byli svědky téměř božského zjevení! Život jakoby se zastavil, aby se vzápětí mohl naplnit úplně novým smyslem… 

Pro příští generace se celou situaci pokusím zachytit literárně: je 17:55, Předehráno končí – všichni se zvedaj a jdou se převlíkat či rozkopávat s tím, že se chvilku po 6 začne hrát. Na tabletu sice běží derby pražských S, ale nikoho by ani nenapadlo posouvat kvůli tomu výkop. Zatím tedy všechno úplně všechno v normálu - pak ale citlivější z nás postupně začínaj mít pocit, že je něco divně… Něco nesedí… Něco chybí? To bude ono! Ale co?! Už to cítí i ostatní- pokud vím, nikdo se z toho napětí nepozvracel, ale na vlastní oči jsem viděl několik lidí močit.

A pak, po asi 12-15minutách, což je ale doba, která v té situaci působí jako nekonečná mučivá věčnost, se TO stane. Všechny oči jako napovel, podobně jako oči bázlivých antilop dik-dik v africké buši se otáčí směrem ke vchodu na hřiště – na tvářích se rozhostí nábožný výraz, ne nepodobný výrazu družstevníků z JZD Neveklov, když jim nad hlavami – ostatně jako každý rok – na svém Čmeláku zakrouží Štefan (pan Pávek by moh‘ vyprávět…). Z nebes zahraje fanfára z muzikálu Jesus Christ Superstar (tí-dadá, tí-dadá…) a vstupuje ON! Naše Hvězda, na kterou všichni celou tu nesnesitelně pekelnou dobu čekáme! Jemně vrávoravým krokem, který nasvědčuje, že od doby legendárních tahů po bordelech a gaybarech po celým městě už uplynul ňákej ten páteček a že 2 Prazdroje s dnešním pantátou lehce mávaj‘ praví svým nezaměnitelným barytonem: „Sori, seměl’ště pio…“

Ufff! No hlavně že je tady a my můžem začít hrát! Je to jako vykoupení a všem se nám uleví tak, jako snad nikdy předtím: mně osobně se vrací život o několik let nazpátek a přenáším se pocitově do prváku na gymplu, když jsem byl požádat tu nejhezčí holku na celým tehdejším světě o ploužák a ona řekla „Ano!“ Ta úleva, do které se mísí pocit triumfu… kdo nezažil, nepochopí!

V neděli se nás sešlo opravdu neúrekom: 3 týmy dokonce se střídáním. Ostatně počasí k tomu vybízelo a ladit nás baví, že?

Černí: Jelen, Venca, Dan, Kroudy, Tomík, Kuba

Rozlišení: Jordan, Honza V, Honza B, Kuba, já,  externista David a Jarda, co nás přišel zdatně podpořit do kisny

Bílí: Kája, Ála ZK a Míša (Guth jr.), Vágus, Honza, pan Pávek a pan Rockstar

Notoři výborní: sehraní, vědí o sobě, navíc individuálně silní. A to to Jelenovi nějak ultra nešlo (teda na jelení poměry…). Vždycky mi přijde, že když jim hraje vzadu Tomáš, tak působí jako celek jistějším dojmem. Možná to bude tím, že je to jeden z mála Notorů, schopný odolávat útočným choutkám.

Bílí úplně stejně dobří: nemám moc hlavu na statistiky, ale co mi říkal Dan v hospodě, tak v drtivé většině s Notorama plichtili (často 0:0, nepletu-li se…). Jistota na balonu a tím, jak se schází poměrně konstantní skvadra, tak je už pomalu vidět, že jsou kluci spolu zvyklí hrát.

My to měli těžký: Bůďa je samozřejmě skvělý hráč, ale v naší sestavě „pozdního sběru“ k sobě nikoho moc neměl. Snažili jsme se to urvat bojovností, ale moc to nestačilo… V bráně nás držel Jarda, za což mu patří dík! Stálo ho to málem život…

Celkový dojem o malinko lepší, než minule – je vidět, že si zvykáme. Gólů ale zatím pomálu, i když kombinace už sem-tam vidět jsou…

Nedělátor Vágus: jednak proto, že když v zápase proti nám zalez do brány, najednou se i nadupaná bílá sestavička mohla dostat pod tlak, což s ním na place bylo k vidění málokdy – a jednak proto, že rozumí jednoduchý logice, že když chceš mít dlouhý Přede..., je mnohem lepší natáhnout začátek, než konec, LOL!

Juraj

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.